Lidé se od nepaměti sdružují a vytvářejí společenství, ve kterém se snaží žít pospolu. Poznatky o společnosti a vztazích mezi lidmi, skupinami a národy zkoumá, analyzuje a předkládá vědní obor sociologie. Metodologické nástroje jsou stále propracovanější a sociologové přinášejí spoustu užitečných dat o společnosti a vztazích mezi lidmi. Říká se, že tam, kde končí se svým zkoumáním a intervencemi sociologie, tam nastupuje psychologie. Američtí sociologové si však už v první polovině minulého století začali uvědomovat, že své znalosti mohou uplatňovat i v praktické oblasti při léčbě společnosti.
Ve světě tak vykrystalizovala a rozvíjí se tzv. klinická sociologie, u nás zatím neznámý obor, skrze který se teorie uplatňují při řešení konkrétních problémů jedinců v komunitách a skupinách. I když kliničtí sociologové mají na zřeteli mikrosvět jednotlivce, soustředí se na sociální interakce mezi lidmi, vztahy mezi skupinami lidí a sledují vliv společnosti na jedince, stejně jako jedince na společnost. Kliničtí sociologové tak nepůsobí pouze jako akademici a výzkumníci, ale podílejí se na vytváření strategií, praktických intervencí a na změně sociální reality. Uplatňují se v oblasti poradenství, zdravotnictví a vzdělávání, v sociální práci nebo sociální politice a v dalších oblastech společenské praxe jako poradci, mediátoři, socioterapeuti nebo facilitátoři.
Terapie ukotvená v encounteru
Jednou z metod, kterou kliničtí sociologové využívají, je tzv. terapie ukotvená v encounteru (Encounter grounded therapy, EGT), jejímž tvůrcem je L. Alex Swan. Encounterem je myšleno setkání, z anglického slova to encounter – setkat se. Prakticky jde o setkání zainteresovaných lidí společně se socioterapeutem, kteří se skrze skupinový proces skutečně setkají nejen s druhými, ale i se sebou samými. Nesetkají se pouze fyzicky, ale seznámí se i s pocity, postoji a názory – jak svými, tak druhých. Účastnice, která se poprvé zúčastnila encounterové skupiny říká: „Do teď jsem si nikdy nedokázala představit, že bych si s lidmi, které ani neznám, dokázala tak intimně popovídat. Informace, které jsem o sobě dnes řekla, jsem věděla jen já a byla jsem překvapená, co v sobě nosí druzí lidé. Hned mě napadlo, jestli vůbec vím, co prožívají moji nejbližší, s kterými žiji. Zdá se mi, že jim teď více rozumím.“
EGT je sociodiagnostický i socioterapeutický nástroj, který využívá informace přímo ze sociálního kontextu a prostředí klienta a opírá se o teoretický rámec sociologie. Liší se tím od psychologického a psychoterapeutického sezení, kdy jsou informace získávány většinou přímo od klienta nebo jeho rodiny a tyto informace jsou následně analyzovány. Při EGT jde o specifické setkání klienta/klientů a dalších zúčastněných osob, při kterém informace vycházejí na povrch přímo z jejich interakcí a zároveň se často automaticky odhaluje i řešení, nebo je účastníci skupiny hledají a tvoří společně v procesu.
Proces ukotvení a setkání
Samotný proces terapie ukotvené v encounteru zahrnuje několik fází: úvodní setkání socioterapeuta s klienty, definování problémové situace a následného procesu, objasnění situace a rozeznání relevantních problémů, nová vysvětlení a významy týkající se životní situace klientů, navržení strategie v terapii.
Před začátkem samotného setkání se socioterapeut sejde s každým klientem individuálně a seznámí se s procesem. Tím mohou být společná setkání zahájena. Pro některé jedince bývá podobné setkání vůbec první příležitosti, kde mají hovořit o sobě, vyjadřovat se k druhým lidem nebo mluvit před skupinou. Někdy to nebývá jednoduché, klienti se obávají konfrontace, hodnocení, kritiky a nezřídka se u nich objeví obranné chování.
Přesto by při setkání mělo být vytvořeno takové klima, ve kterém lze mluvit o problémech, s kterými klienti přicházejí a zároveň by se měly pojmenovat skutečné obtíže, které obvykle stojí v pozadí. Ve skupině dochází k reálným interakcím mezi účastníky a každý se může vyjádřit a přinést své vidění. Samotný proces tak věci odhaluje a definuje. Je však žádoucí, aby se nezůstalo jen na této úrovni, jelikož příčina potíží bývá často skrytá a neporozuměná. Lidské vztahy jsou ovlivněny tím, jaké významy se těmto aspektům přisuzují. Lidé mají tendenci jednat podle toho, co se naučili, a považovat to za fakt. Například: „muži nepláčou; děti jsou vždy na prvním místě; slabším je třeba pomáhat“. Jedná se však o sociální konstrukty, nikoli o objektivní fakta. Účastníci by si měli odnést hlubší porozumění a pochopení toho, co utváří jejich vzorce chování. Socioterapeuti asistují klientům, aby ti mohli předefinovat svá naučená schémata a dokázali jednat svobodnějším způsobem.
Příkladem může být skupinové sezení pečovatelů a klientů v léčebně dlouhodobě nemocných. Klient si opakovaně stěžoval, že pečovatelé neplní své povinnosti tak, jak by měli, začal jim vzdorovat a odmítl s nimi spolupracovat. Pečovatelé se cítili neprávem kritizováni a konflikty mezi oběma stranami se vyostřovaly. Během sezení v encounterové skupině, kterého se zúčastnili jak klient, tak i ošetřovatelé, zdravotníci, vedení léčebny a socioterapeut, se v debatě začaly ukazovat nové souvislosti. „Když jeden ze členů skupiny vystihl přesně to, co mě v práci štve a jak se cítím, najednou jsem měla pocit, že mi někdo rozumí a uviděla jsem i řešení. Hněv vůči klientovi, s kterým se poslední dobou nedokážeme domluvit, se rozplynul. Uvědomila jsem si, že si netroufám na rovinu říct svým podřízeným, co bych chtěla, aby dělali, že se bojím, abych v jejich očích nebyla zlá, aby mě neodmítali. Některé věci, které náš klient kritizoval, jsem tak odmítala vidět.“
Tím, že se jednotliví účastníci spolupodílejí na procesu, kdy musí uvažovat o sobě a zároveň slyší to, co se děje s druhými lidmi, začnou uvažovat v kontextu, v jakém dosud neuvažovali. Odhalí se jim nové souvislosti a začnou vidět věci jinak. To s sebou často nese i pochopení druhé strany, ale zejména odhalení vlastních, často bolavých, míst, která se nelehko ukazují.
Klíčová úloha
Klíčovou úlohu zde hraje socioterapeut, který je v roli facilitátora. Napomáhá společné komunikaci, upevňování nového vhledu do sociálních interakcí. Očekává se od něj, že to bude otevřený vřelý člověk, který bude schopný do debaty vstupovat ve chvílích, kdy je potřebné empaticky zasáhnout nebo prolomit zaseknutý proces. Může také přinést svoji interpretaci a porozumění, asistovat při tvorbě intervence nebo vyzvat členy skupiny, aby vyjádřili svůj názor, je-li třeba souhlasu všech. Nepřebírá však zodpovědnost za dění ve skupině, ani nepojmenovává věci za klienty. Pokud se problémy během setkání nedefinují, encounter z tohoto pohledu nebyl úspěšný.
Rozhodující pro celý proces je, aby klienti byli zaangažovaní a podíleli se na definování nesnází a hledání řešení. V praxi se setkáváme s tím, že někdy se lidé staví do odporu a debatu odmítají. Často je to však jejich jediný způsob, jakým umí reagovat na problematickou, pro ně ohrožující, situaci. Ve chvíli, kdy jsou klienti přizváni a plnohodnotně zahrnuti do celého procesu řešení situace, jejich postoj se obvykle mění. Jsou vyzýváni, aby vyjadřovali své vidění a porozumění situaci. Ukazuje se, že cítí-li se člověk součástí procesu a řešení, tehdy má tendenci být i nápomocný a konstruktivní. Podrážděně často lidé reagují na situaci, kdy jsou jim předkládána řešení zvenku.
Sociální kontext
Ať jde o jednotlivce, páry, rodiny, skupiny lidí nebo organizace, znalost jejich sociálního kontextu, jak se k sobě vztahují a proč na sebe reagují tak, jak reagují, umožňuje vznik nového poznání, a tím pádem i nových intervencí. Manželé, kteří dlouhodobě zažívali neshody ve vztahu, se zúčastnili sezení se socioterapeutem. Svěřili se, že muž odjíždí za prací daleko od domova a vrací se pozdě večer, zatímco žena se v domácnosti s dětmi cítí být na vše sama. Kupí se mezi nimi neshody a nedokážou najít řešení. Během schůzky oba přišli na to, že si nedovolí nevyhovět dětem. Žena se obává kritiky svých rodičů a muž si netroufne říct ženě své požadavky. Oba partneři už během konzultace byli schopni dohodnout se na tom, co je pro ně dobré udělat, aby se jejich život stal spokojenější. Byli schopni definovat si problémy v rámci svého sociálního kontextu a společně s terapeutem promyslet i strategii a řešení své situace. V jiných případech může socioterapeut také asistovat při tvorbě nových dohod mezi zúčastněnými stranami a pomáhat při jejich realizaci. Terapeutická intervence se ukončí ve chvíli, kdy je kontrakt naplněný.
Alex Swan byl přesvědčený, že lidé nejsou determinováni svou minulostí a nejsou ani oběťmi vnějších podmínek a okolí. Jediné, čím má smysl se zabývat, je uvědomění si toho, kdo jsme, kde se nacházíme a kam směřujeme. Když se člověk rozhodne a přijme sám pro sebe závazek, že se z něj stane „nový člověk“, potom se jeho život stává naplňující. Nesmíme zapomínat, že sociální realita lidí může být často velmi vzdálená od vědy a teorie. Vědomosti, které přináší zdravý rozum a přirozený kontakt s lidmi by neměly být podceňovány.
Jana Trčková
Terapeutická poradna pro děti a dospělé Břeclav
- Použitá literatura:
- Swan, L. Alex (1988). Grounded Encounter Therapy: Its Characteristics and Process. Clinical Sociology Review: Vol. 6: Iss. 1, Article 13. Staženo 30.11.2019 z http://digitalcommons.wayne.edu/csr/vol6/iss1/13