Slza na strnisku

Poznala som ho zo staničnej krčmy. Jožko. Milý ujo. Nie kamarát, taký známy. Vekom trochu prihrbený, štíhly. Vždy si rezko vykračoval so zlostnou fenkou nemeckého ovčiaka. Hovorieval, že náš Dunčo je jediný pes, ktorému nejde mu po krku. Pekne sa mi zvykol prihovoriť, vždy trošku pošpásoval. Len tak veselo a zdvorilo, ako sa na gentlemana … pokračovanie

Frida

Moc často si to nedovolila, dnešek byl výjimkou. Sedla si cestou z práce na lavičku v parku a zkoušela jen tak spočinout. Nemyslet na všechna ta „musím“, která nechala v práci, a všechna ta „měla bych“, která ji čekala doma. Příroda se barvila do nejrůznějších odstínů rzi a ona rozmýšlela, jestli ve skutečnosti vyhledává teplo slunečních paprsků, nebo … pokračovanie

Cestou do Brna

Dost čísel už svítilo červeně, nechala jsem to zase na poslední chvíli. Při výběru jsem postupovala jako vždycky. Nejprve najít druhou třídu, potom zkontrolovat směr jízdy a v neposlední řadě zvolit vůz, kde je toaleta na obou koncích. Ten zbytek byla loterie. Bylo lákavé vybrat si nejmíň obsazenou část vagonu. Nikdo okolo mě, mohla bych si … pokračovanie

Domov

Stála nad otevřeným kufrem, rozhlížela se kolem a měla strach do něj cokoli vložit. Měla strach, že to dává smysl jen tady a jen celé dohromady. Měla strach, že ať vyjme cokoli, bude to začátek postupného rozpadu. Měla strach, že obětuje cosi zdravého a funkčního, aby zachránila, co nemá šanci na přežití. Raději snad udržovat … pokračovanie

Jeden deň neviditeľnej ženy

Nejako sa to celé zvrtlo a stačil iba deň. Na začiatku bola drobnosť. Čítam o kočkách, ktoré urobili doma v kuchyni pesničku Neviditeľná žena. Zasmiala som sa. Vtipné, duchaplné. S mojím životom podobnosť žiadna. No nejako sa to ešte v ten deň spojilo s blbým momentom. Prosila som ťa snáď už tisíckrát, aby ste prišli domov skôr, nech ho stihnem uložiť … pokračovanie