Spousta rodičů má doma dítě, které má potíže s učením a jeho chování se jim zdá v nějakém ohledu nezralé. Příčina je často neznámá a rodiče pátrají, jak by mohli, kromě využití doporučení ze speciálních pedagogicko-psychologických center, dětem pomoct. Je užitečné vědět, že tyto problémy mohou být zapříčiněny nezralým motorickým systémem, a mohou být zmírněny nebo odstraněny dobře nastavenou neurovývojovou terapií, např. INPP.
Obrátili se na mě rodiče 12leté Kláry. Od začátku školy má problémy s učením. Byla jí stanovena diagnóza dyslexie a dysgrafie. Ze začátku školní docházky zápasila se čtením a do teď se jí pletou některá písmena. Nejistá je i při psaní, chybuje při opisu z tabule a tápe v angličtině i matematice. Celkově o školu nemá zájem a vyhýbá se domácí přípravě, která je pro ni trápením. Nápadný je však rozdíl mezi ústním a písemným projevem. Zatímco v diktátech chybuje, při ústním prověření se ukazuje, že Klára pravopis ovládá, stejně tak i jinou látku, kterou v písemném provedení nezvládá. Řeč se u dívky vyvinula opožděně a doteď je patrné oslabení. Má chabou slovní zásobu a sem tam chybně formuluje větu. Bývá jí nevolno při jízdě v autě. Obtížné je pro ni číst hodiny, a to jak analogové, tak digitální. Nemá ráda hluk. Vyhýbá se neznámým potravinám, jí jen své osvědčené věci.
Kamarády má, ale nijak se v kolektivu neprosazuje, neumí se vymezit a drží se spíš v pozadí. Je plachá a stydlivá. Rodiče říkají, že je hodně mazlivá, ale uzavřená. Co rodiče trápí nejvíc, je, že nikdy nehovoří o tom, co prožívá nebo co ji trápí a uzavírá se do sebe. Když nastane problém, který je třeba řešit, není ochotná se o něm bavit, příp. uznat chybu a jedná obvykle vznětlivě.
Zažila si prý i nepěkné chvíle v prvních ročnících základní školy. Pravidelně slýchala kritické a hodnotící poznámky od paní učitelky, které ji trápily. Nikdy se o tom ale neodvážila nikomu říct, chodila utrápená a se slzami v očích do školy do té doby, než se to rodiče dozvěděli od spolužáků. Rodiče si myslí, že to v ní zanechalo nepříjemné vzpomínky a přemýšlejí, jaký to může mít vliv na její současné chování. Nikdy o tom nechtěla mluvit, přestože s rodiči má pěkný a důvěrný vztah.
Setkání s Klárou
Do poradny přišla hezká dívka, se kterou jsem strávila pár hodin, abych udělala vyšetření neuromotorické nezralosti. Klára ochotně spolupracovala. Byla však velmi tichá a zdrženlivá, působila, jako by se styděla. Na otázky odpovídala krátce, většinou jednoslovně. Sama rozhovor nenavazovala, nikdy na nic nenamítala a oční kontakt byl vždy jen velmi krátký. Bylo zjevné, že zápasí s udržením rovnováhy, a to nejen při rovnovážných testech ve stoje, ale i v sedě, např. při psaní, kreslení nebo čtení, kdy se chvílemi chvěla, aby udržela požadovanou pozici. Při grafických činnostech se kromě drobných svalů nadměrně zapojovaly svaly celého těla. Její hlava byla často „zamknutá“, když jsem se pokoušela otočit ji do stran. Při kreslení bylo zjevné, kolik úsilí vynakládá na udržení pozice, často kreslila pomocí malých samostatných čárek a drobných oddělených pohybů rukou, nikoli plynulým tahem. Přestože uměla psát psacím písmem, preferovala tiskací písmo.
Hodnocení neuromotorické nezralosti ukázalo přítomnost několika primitivních reflexů (plně zachovaný Moroův reflex, Tonický labyrintový reflex a další), nezralé posturální reflexy (např. reflexní vzpřimovače hlavy), výrazně oslabenou rovnováhu i koordinaci. Samostatné pohyby prstů a ruky na jedné straně nebyly možné bez úplného zrcadlení pohybů na straně druhé. Lateralita oka a ruky byla zkřížená. Oční pohyby byly nezralé. Na základě těchto výsledků jsme zahájily neurovývojovou terapii INPP – Klára dostala jeden krátký cvik, který cvičila doma každý den následujících 8 týdnů.
Po dvanácti týdnech
Vidíme se po dvanácti týdnech, během kterých poctivě cvičila. Klára působí stejně jako minule, tiše a nenápadně, spontánně nemluví. Rodiče referují, že stav je stále stejný, ale všimli si jednu změnu: Klára začala říkat, co se s ní děje, zatímco dříve to skončilo jen u hněvu a frustrace na obou stranách.
Během testování si všímám, že napětí a drobné chvění těla je stále přítomné, ale rovnováha se trochu zlepšila. Intenzita Morova reflexu se zmírnila. Klára sama vnímá, že udržet svalový tonus při určitých činnostech je pro ni často namáhavé. Na další období přidáváme k původnímu cviku ještě jeden.
Třetí setkání
Potřetí se vidíme po devíti týdnech. Klára se tentokrát poprvé usmívá a vypadá spokojeně. Matka to připisuje prázdninovému režimu, Kláře se o prázdninách vždy hodně uleví.
Na všech testech rovnováhy je znatelné výrazné zlepšení. Stabilita je znát i při psaní a čtení. Chvění těla je jen minimálně znatelné a nepozoruji obvyklou strnulost, se kterou Klára vykonávala různé činnosti včetně práce za stolem. S Klárou se bavíme o tom, že když se podívá z tabule do sešitu, musí se chvíli soustředit, než začne psát, protože nevidí ostře. To jen potvrzuje hodnocení zrakových funkcí, které jsou narušené – zejména akomodace a konvergence. Její oči nezaostřují automaticky na blízkou vzdálenost tak, jak by měly a nevydrží být stočeny k sobě tak, aby bez problému viděly jeden jasný obraz. Vysvětluje to, proč Klára často selhává při běžných školních činnostech jako je psaní a čtení, proč bývá ze školy unavená a otrávená. Když chce rovně sedět za stolem, musí se na to vědomě soustředit, když chce psát nebo číst, musí počkat na své oči, které ji neposlouchají. A do teď si myslela, že jen ona se s touto zátěží nedokáže poprat tak úspěšně, jako její spolužáci. Myslela si, že jen ona takto selhává. Netušila, že její práci ve škole bychom mohli přirovnat k řízení auta po cizím městě, zatímco však většina jejich spolužáků se z bodu A do bodu B dostává pomocí plně funkčního navigačního systému, ona jako by jezdila s mapou na klíně. A za těchto vstupních podmínek to vlastně zvládá obdivuhodně.
Když dítě selhává ve školních činnostech, málokdy se posuzuje to, jak funguje jeho motorický systém. Zapomíná se, že čtení, psaní a učení nezávisí jen na kognitivních schopnostech, ale zásadní je to, jak dítě ovládá své tělo a pohyby. Ke čtení je potřeba mít zralé oční pohyby, při psaní musí oči a ruce spolupracovat a dítě musí být schopno udržet tělo a hlavu ve vzpřímené poloze. Pokud tyto funkce zaostávají, má to přímý vliv na schopnost učení.
Následující období bude Klára cvičit jeden nový cvik.
Čtvrté setkání
Setkáváme se po devíti týdnech. Kláře začala škola a zatím chodí ráda a je spokojená. I když se stále bojí výšek, poprvé v životě se odvážila na kolotoče, o prázdninách si užívala řetízák i ruské kolo, zatímco dříve se vždy bála. Spontánně stále moc nemluví, odpovídá krátce, ale už od minulého setkání se občas usmívá a vypadá uvolněně.
Při kresebných testech drží jistě tužku, sedí uvolněně a stabilně, tělo se už nechvěje. Je to znát i na kresbě, tahy tužkou jsou pevné a plynulé. Zvětšila se kresba postavy.
Moroův a Tonický labyrintový reflex jsou plně utlumeny. Přecházíme na druhý stupeň tréninkového programu INPP a na nový cvik.
Osmé závěrečné setkání
Od čtvrtého setkání přišla Klára ještě na čtyři kontroly, kdy jí byly zadány vždy nové cviky na stimulaci a dozrávání primitivních a posturálních reflexů. Cvičila celkem 16 měsíců. Za tu dobu se podařilo téměř plně inhibovat všechny primitivní reflexy a do velké míry nastartovat reflexy posturální. Výrazně se zlepšila rovnováha, držení těla (Klára se doslova narovnala, zatímco předtím chodila spíše shrbená) a dozrály i zrakové funkce.
Uvědomila jsem si, že během posledních setkání spolu občas zapředeme krátký rozhovor. Od Klářina učitele se rodiče dozvěděli, že už to dávno není ta zakřiknutá tichá dívka. Prý se vyloupla, je upovídaná, společenská a smělá, dokonce umí zorganizovat celý kolektiv. Ve škole i mezi kamarády je spokojená, má tam své pevné místo. Často se usmívá a vede uvolněné rozhovory. Nechuť do učení jí zůstala, ale rodiče vidí, že se při učení již tolik netrápí, že ji nic zásadně neomezuje. Je to o vůli a asi i o nové zkušenosti, kdy si zvyká na to, že školní činnosti už nemusejí být nezvladatelnou zátěží. Při konfliktech se s ní lze lépe domluvit, je schopná komunikovat a říct, co ji trápí. Kdy jí bylo naposledy nevolno při jízdě v autě, si rodiče už ani nevzpomínají, prý je to už dlouho. Začala se věnovat atletice, ve které je dobrá a chystá se na obor cukrářka, který si sama vybrala.
Některé nežádoucí příznaky i nadále přetrvávají; necítí se dobře ve výškách a učení je pro ni stále spíš nepříjemná povinnost. S rodiči jsme se ale shodli, že Klára v mnoha oblastech dozrála a její fungování ve škole i v běžném životě se v mnoha ohledech zlehčilo. Dnes je to dívka, která dokáže sebevědomě vzpřímeně stát, dívat se druhému do očí a bavit se. Zdá se, že ví, co chce a má radost ze života.
Případ z praxe zpracovala Mgr. Jana Trčková, 9. 4. 2020
Terapeutická poradna pro děti a dospělé Břeclav
www.psychoterapeut-breclav.cz
Zveřejněno se souhlasem rodiče dítěte, jehož jméno bylo v textu změněno.