Poznala som ho zo staničnej krčmy. Jožko. Milý ujo. Nie kamarát, taký známy. Vekom trochu prihrbený, štíhly. Vždy si rezko vykračoval so zlostnou fenkou nemeckého ovčiaka. Hovorieval, že náš Dunčo je jediný pes, ktorému nejde mu po krku. Pekne sa mi zvykol prihovoriť, vždy trošku pošpásoval. Len tak veselo a zdvorilo, ako sa na gentlemana … pokračovanie

Moc často si to nedovolila, dnešek byl výjimkou. Sedla si cestou z práce na lavičku v parku a zkoušela jen tak spočinout. Nemyslet na všechna ta „musím“, která nechala v práci, a všechna ta „měla bych“, která ji čekala doma. Příroda se barvila do nejrůznějších odstínů rzi a ona rozmýšlela, jestli ve skutečnosti vyhledává teplo slunečních paprsků, nebo … pokračovanie

Dost čísel už svítilo červeně, nechala jsem to zase na poslední chvíli. Při výběru jsem postupovala jako vždycky. Nejprve najít druhou třídu, potom zkontrolovat směr jízdy a v neposlední řadě zvolit vůz, kde je toaleta na obou koncích. Ten zbytek byla loterie. Bylo lákavé vybrat si nejmíň obsazenou část vagonu. Nikdo okolo mě, mohla bych si … pokračovanie