JE PCA PŘEŽITEK? 1. část

Je přístup zaměřený na člověka účinný? Zaujal mě název článku Micka Coopera, uznávaného britského terapeuta, profesora psychologie a výzkumníka, který se hlásí k odkazu Carla Rogerse, zakladatele psychoterapeutického přístupu zaměřeného na člověka (PCA). O tom snad dnes již nikdo nepochybuje, napadlo mě. Vzápětí jsem si ale vzpomněla, jak mi nedávno kamarádka vyprávěla: „Říkám kolegům, že ve své terapeutické práci vycházím z učení PCA, že dělám tzv. Rogersovskou terapii. A oni na to, aha, tak ty děláš jen to podpůrné provázení… A nějakou pořádnou psychoterapii neděláš? Co ti u klientů zabírá? To přitakávání přeci nemůže stačit!“

Účinnost PCA byla opakovaně prokázána, má silné historické kořeny, stojí na pevných teoretických i praktických základech, ze kterých dnes čerpá spousta nových psychoterapeutických přístupů. Přesto se mezi odbornou veřejností někdy bere na lehkou váhu, setkává se s nepochopením a bývá označován jako přežitek své doby. Pojďme se tedy podívat na to, jaká fakta doposud známe a zamysleme se nad výroky, o které se kritika tohoto směru opírá.

Všichni vyhráli

Téměř sto let je psychoterapie vystavena požadavku, aby prokázala svou účinnost při léčbě psychických poruch a zlepšování kvality života lidí. Od poloviny 20. stol. začali výzkumníci formovat systematický výzkum výsledků psychoterapie, který prošel mnoha fázemi až do dnešní doby, kdy se zkoumá podobně jako na poli medicíny za pomoci klinických zkoušek. Vědci si od začátku kladli otázku, jestli pomocí psychoterapie může být dosaženo osobnostní změny, jak velké a jak dlouho vydrží. Později se začali zajímat o to, jakými technikami lze změny docílit a co všechno má vliv na to, jak dobře se klientům bude v psychoterapii dařit.

Zdokonalováním podmínek výzkumu se nakonec postoupilo k natolik přesné metodologii, že výsledky psychoterapie se dají prohlásit za přesvědčivé a vyplývá z nich, že psychoterapie účinná je, a její efekt bude znát i s odstupem času. Neplatí to však pro všechny lidi za každých okolností. Pozitivní dopad psychoterapie byl zaznamenán zhruba u dvou třetin lidí, a na to, jak moc jim pomůže, mají vliv další faktory. Dosavadní výzkumy přesvědčivě ukazují, že všechny psychoterapeutické směry dosahují srovnatelných výsledků bez ohledu na teoretická východiska a použité techniky.

pixabay

10 faktů

Tradice výzkumu psychoterapie je s PCA úzce spjata. Na konci 40. let 20. stol. začal Rogers se svými kolegy publikovat jedny z prvních studií ověřujících psychoterapeutický proces a výsledek. Na jeho práci navázalo mnoho autorů, někteří se drží základních principů, jiní ji obohatili nebo použili ke vzniku svých nových postupů. Fakta, která o PCA výzkumné přehledy doposud přinesly, shrnuje Cooper do několika bodů:

  1. PCA je esenciálním základem všech humanistických a zážitkových psychoterapeutických směrů, které prokazatelně snižují psychické napětí.
  2. Humanistické a zážitkové směry se co do účinnosti vyrovnají jiným terapiím včetně KBT (kognitivně behaviorální terapie), a to zejména tehdy, není-li výzkum kontaminován spřízněností výzkumníka se směrem, který zkoumá.
  3. PCA psychoterapie, která probíhá v reálném prostředí, dosahuje podobných výsledků jako KBT, a někdy i za kratší dobu.
  4. Neexistuje žádný jednoznačný důkaz, že KBT nebo psychodynamické terapie mají déletrvající efekt a že pracují rychleji než PCA.
  5. Všechny terapie jsou srovnatelně účinné.
  6. Je velmi dobře prozkoumáno, že Rogersovy tři základní podmínky terapie – empatické porozumění, bezpodmínečné přijetí a kongruence se podílejí na terapeutické změně.
  7. Studie, které zjišťují, co lidé hodnotí v terapii jako nápomocné, opakovaně ukazují, že lidé nejvíce oceňují vztahové kvality, na kterých stojí PCA – např. vřelost terapeuta, péče a důvěryhodnost.
  8. PCA teorie je konzistentní s opakovanými závěry výzkumů v tom, že klient rozhoduje o tom, jestli bude terapie účinná – jeho míra motivace, angažovanosti a vztahu k terapii.
  9. Slibné výsledky má PCA i při práci s dětmi a mladistvými.
  10. Přestože žádný z psychoterapeutických směrů není lepší než jiný, je potřeba zohlednit fakt, že klienti mohou různě profitovat z různých přístupů podle toho, jaký směr jim vyhovuje. Zjistilo se, že v PCA terapii se bude dařit klientům, kteří jsou spíš nezávislí a chtějí více prostoru, aby mohli hovořit.

Jana Trčková, Terapeutická poradna pro děti a dospělé Břeclav

Súvisiace články

JE PCA PŘEŽITEK? 2. část